Z garáže do kanceláře: Co mě naučila airbrushová práce o grafickém designu
Než jsem si sedl k prvnímu agenturnímu briefu a začal skládat layouty pro klienta, držel jsem v ruce spíš airbrush než myš. Místo rozpočtů a prezentací jsem řešil šablonky na karbonová jízdní kola, brousil nádrže na motorky, nebo řešil se šéfem, kam dát logo Red Bullu na helmu tak, aby to vypadalo dobře i při 200 km/h. Dělal jsem airbrush pro extrémní svět – svět hluku, rychlosti a adrenalinu. A i když dnes pracuju v kreativní agentuře, kde je všechno uhlazenější, spousta principů z té doby mi zůstala. Možná dokonce právě díky nim dneska tvořím lepší design. Tenhle článek je o tom, co mi dala práce v garáži, a proč se mi to hodí i u počítače v agentuře.
Design, který musí něco vydržet
Když děláš airbrush na motorku nebo helmu, nestačí, aby to vypadalo dobře na fotce. Musí vypadat dobře i po závodě, kdy je celé tělo pokryté bahnem, helma poškrábaná a kapota prohlá pod tlakem větru. Design prostě musí vydržet, fyzicky i vizuálně. Při tvoření banneru nebo vizuálu na sociální sítě přemýšlím stejně: – bude to fungovat i ve feedu mezi ostatními reklamami? – nebude to přeplácané? – co se stane, když to někdo ořízne nebo přetáhne do jiného formátu? Airbrush mě naučil, že vizuál nemá být jen pěkný, ale i funkční, jasný, a měl by zanechat stopu i v náročných podmínkách. Jen teď místo bláta a deště řeším algoritmy a reklamy konkurence.
Každý milimetr se počítá
Při airbrushi nemáš prostor pro chybu. Není tu žádné Ctrl+z. Udělat chybný tah často znamená znovu brousit, znovu lakovat, znovu vrstvit. A to bolí – časově, finančně i psychicky. To tě naučí přemýšlet o každém tahu předem. Tenhle přístup jsem si přenesl i do grafického designu. Když rozvrhuju vizuál, nejsem ten typ, co „zkusí, jak to vyjde“. Neměřím, netestuju, neposouvám o půl pixelu, dokud to neklapne… Ne proto, že bych nebyl puntičkář, ale protože vím, co udělá milimetr. Vím, že o kousek vedle znamená jinou dynamiku. Že o trochu větší mezera může narušit rovnováhu celého layoutu. Airbrush mě naučil respektu k prostoru. Ať už sprejuješ plameny na bok motorky, nebo skládáš typografii pro firemní banner, vždycky jde o to samé: každý milimetr má svou váhu.
Klient není překážka, ale součást projektu
Když jsem pod křídly Petra „Šimi“ Šimáka ze SlimGrafix pracoval pro značky jako Monster Energy nebo Red Bull, musel jsem respektovat jasná pravidla – barevnost, loga, rozměry, tón značky. Zároveň to ale nebyly jen „zakázky“. Byla to spolupráce. Když někdo sedí na motorce a jeho helma má design z vaší dílny, najednou záleží i na tom, jak se při jízdě cítí. Tohle se mi vrací dodnes, kdy dělám vizuály pro klienty ve WeBetter. Místo závodníka je tu třeba brand manažer nebo zakladatel startupu, ale princip je stejný. Není to nepřítel, co omezuje tvoji kreativitu. Je to někdo, kdo má příběh, potřebu a očekávání. A tvoje práce je najít rovnováhu mezi tím, co chce značka a co chceš říct ty jako grafik. Airbrush mě naučil chápat vizuální identitu jako důvěru. A že když respektuješ klienta, máš mnohem větší šanci vytvořit něco, co má smysl.
Tvůrce vs. stroj: proč mít otisk v každé práci
Airbrush nikdy není úplně dokonalý. A právě v tom je jeho kouzlo. Každý tah je originální, každý kousek unikát. I když uděláš dvě helmy s podobným motivem, nikdy nebudou stejné. A to mi dodnes připomíná, proč jsem začal dělat grafiku – ne kvůli šablonám, ale kvůli tvorbě, která má osobnost. Dnes se pohybuju ve světě, kde je tlak na efektivitu, automatizaci, jednotný vizuální styl. A přesto si myslím, že dobrý grafik by měl do každé práce vložit kus sebe – ať už je to nápad, detail, barva nebo kompozice. Něco, co udělá víc než jen funkční výstup. Šimi mě naučil být autentický, i když pracuju pod zadáním. Proto se v kanceláři snažím, aby ve výsledku nebyla vidět jen značka, ale i člověk, který ji tvořil.
Z garáže do kanceláře a zpět
Cesta z garáže do kanceláře nebyla skok, ale plynulý přechod. A i když dneska netahám hadici od kompresoru, pořád v sobě mám toho kluka, co kreslil lebky na nádrže a snažil se trefit linku kolem šroubu. Design se mění, ale přístup zůstává. Ať už děláš helmu pro jezdce Red Bullu, nebo vizuál pro LinkedIn klienta, jde vždycky o to samé – pochopit, co má vzniknout, proč to má vzniknout, a dát tomu kus sebe. A pokud jsi grafik a máš pocit, že ti chybí energie? Vrať se klidně zpátky do „garáže“. Tam, kde jsi začínal. Tam, kde jsi tvořil, protože tě to bavilo. Možná tam najdeš přesně to, co ti dnes chybí.
